Itálie.net


listy:antika

Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

Odkaz na výstup diff

listy:antika [2016/02/07 19:11] (aktuální)
Řádek 1: Řádek 1:
 +====== ANTIKA ======
  
 +Jsou lidé, kteří mají k antice poměr (někteří dokonce mají poměr s antikou), a jiní, kteří poměr k antice teprve získávají. V tomto druhém případě je průběh asi takový: když poprvé přijdou do velkého skladiště antik, takhle do vatikánského nebo termského nebo neapolského muzea, zprvu prodlévají zbožně před každou sochou a šeptají si uchváceni nějaký klasický citát, například “Caesar pontem fieri iussit”. Po první půlhodině nenápadně zrychlují krok. Po hodině putují dalšími sály řízným pochodem. A za dalších patnáct minut by už chtěli mít velocipéd…
 +
 +Druhé stadium se dostaví, když poutník vidí devět Sokratových hlav v řadě na šteláži jako láhve se zavařeninou,​ sedm Homérů, třináct Hadriánů a dvacátou Venuši praxitelovského typu; tehdy začíná chápat, že se musí rozlišovat mezi kamenictvím a sochařstvím. A když už viděl vše, dostaví se konečné poznání, že žádná antika vlastně není; že to je jenom slovo, které označuje věci tak různé, jako je dejme tomu Cimabue a Langhans. Aspoň tak velký je rozdíl mezi selinuntskými metopy v Palermu a nějakým Caracallovym portrétem.
 +
 +Tak především první notný rozdíl je mezi sochařinou řeckou a římskou, přitom slovo “řecký” neznamená pranic, protože prostě nelze nazvat jedním slovem archaického Apollóna a pergamský barok. Řekne-li někdo, že zbožňuje antiku, praví tím, že viděl kameny, a ne sochy. Nedá se to obsáhnout jedním vkusem; musíte si vybrat své a k tomu ostatnímu zachovat aspoň zdvořilost. Že je to všecko mramor, to ještě neznamená, že je to všecko stejné.
 +
 +A když tedy poutník shledá, že není žádná úhrnná antika, dostane se mu náhradou poznání, že je tu náramná síla jiných a hrozně zajímavých úkazů. I. Především jsou tu archaická umění domácí, tak zejména umění etruské, jež je silné a těžkopádné,​ a umění sikulské, po kterém zůstaly velmi pěkné naivní urničky, takové hliněné domečky s idylickým reliéfem, a pravé dórské umění sicilských kolonistů; toto snad velebit nemusím. II. Pak je tu řecký import, který má s vlastní Itálií asi tolik společného jako s Kensingtonským muzeem; Římani si sem dováželi sochy a sochaře; sochy se uchovaly v původní kráse, ale sochaři se většinou pokazili. Tady pak se najde styl atický a argivský a rhódský, pergamský a helénistický a jiný, a skvostná díla, a kopie, a úlomky, za které bych dal celého Laokoonta i s Umírajícím Gallem a Farnéským bykem a ještě bych přidal vše, co mám a co by mi kdo půjčil. III. Pak se tu rozmohlo domácí řeckořímské velkokamenictví,​ ale to už se do toho pustili také Římané či který národ, a tesali, až se kolem nich prášilo; bývají to hrozně tuctové kusy, velkovýroba,​ strojní pohon, řemeslo, virtuozita, siláctví, realismus a barok, ale také (obyčejně v lapidáriích) dílka, ze kterých na vás dýchne lidová svěžest, prostota a venkov se svými sady, olivami, šalvějí a studánkami. IV. Potom tedy je tu vlastní římské sochařství,​ tvrdé, naturalistické,​ portrétní a věcné: císaři, zápasníci,​ matróny a bestie, bronz, barevné mramory, cirkus, politika a střízlivá skutečnost:​ umění hmotařské,​ imponující a strohé, přezrálé a vysýchající. V. A do toho všeho tu a tam vhrkne nějaká nová inspirace: například když se ukáže možnost pomalovat stěny barevnými obrázky, a najednou docela jiné ruce než ony s dlátem, ruce nesilácké,​ rozkošnické a něžné malují lehýnké frestičky v Pompejích, snové a vyzáblé architektury,​ chvějivě nadechnuté krajiny a figurky motýlí nehmotnosti;​ nebo naopak když nevím jaký Trák či barbar provedl ohromnou hrubost caracallovských mozaik, ty strašlivé pytle svalů a čupřinaté tuříny představující heavy-weights římského cirku, dílo tupé a brutální, a přece ve své těžké formové řeči ukazující cestu příštím křesťanským mozaikám. Ale samy římské sarkofágy, ty sloní kádě přetížené hustým, těžkotvarým,​ vrtaným reliéfem, ukazují, jak málo helénské šťávy proniklo tvrdou římskou skořápkou. A podívejte se na reliéfy Severova nebo Konstantinova oblouku; to je přímo atavismus těžkopádnosti,​ tady už docela odprýskává importovaný nános helénské kultury. Jen o krok dál, a jsme v Lateránském muzeu: umění polobarbarské přechází v křesťanskou primitivnost.
 +
 +A tak místo antiky najde poutník všeliké národy, místo univerzální krásy živelné a nevědomé mocnosti kmenové; jářku, i toto poznání stojí za to; ba věru, neboť podává svědectví o převeliké síle etnické. Ať dělá co dělá, národ se posléze vrací bezděčně a pudově zase sám k sobě a přerozuje se v sobě samotném.
 +
 +Divné pak a silné jest umění vůbec.
 +
 +
 +
 +
 +[[listy:​start|Obsah]] >> [[listy:​z-rima|Další kapitola: Z Říma]]
listy/antika.txt · Poslední úprava: 2016/02/07 19:11 (upraveno mimo DokuWiki)